Specifika při výslechu migrantů
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Na základě Vaší žádosti ze dne 2. ledna 2023, která byla Ředitelství služby cizinecké policie jako povinnému subjektu doručena 2. ledna 2023 doručeno prostřednictvím epodatelna.policie@pcr.cz a ve které jste požádal podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí informací ohledně specifik při výslechu migrantů:
1. Ověření totožnosti – jak konkrétně takový proces probíhá, případně existuje nějaký interní předpis, dle kterého policisté v tomto případě postupují (kromě následné přítomnosti tlumočníka u výslechu)?
2. Jak probíhá zjišťování, jestli migrant nemá zažádáno o azyl v některé z členských zemí EU?
3. Jsou nějaká další specifika výslechu migrantů, co se týká např. taktiky výslechu či jeho samotného průběhu?
Povinný subjekt posoudil žádost z hlediska zákona č.106/1999 Sb. a sděluje:
1. Policisté při ověřování totožnosti osoby postupují striktně v rámci svých oprávnění stanovených v právních předpisech. Smyslem institutu prokázání totožnosti dle ustanovení § 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 273/2008 Sb.“), je umožnit policii zjistit identitu osoby v reakci na určitou událost, přičemž právě spolehlivé prokázání totožnosti osoby je jedním z rozhodujících předpokladů pro úspěšné řešení každé nastalé události. Totožnost se dle zákona č. 273/2008 Sb. pokládá za prokázanou, pokud je prokázáno jméno (popřípadě jména, je-li jich více), příjmení a datum narození, v případě potřeby lze za účelem prokázání totožnosti zjišťovat také adresu místa trvalého pobytu, adresu místa skutečného pobytu nebo adresu bydliště v zahraničí, rodné číslo a státní příslušnost.
Dle ustanovení § 167 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“) je policie oprávněna v souvislosti s hraniční nebo pobytovou kontrolou požadovat po cizinci prokázání totožnosti.
Cizinec může svou totožnost prokázat předložením cestovního dokladu dle ustanovení § 108 zákona č. 326/1999 Sb. Jde-li o občana Evropské unie, může svou totožnost rovněž prokázat předložením průkazu totožnosti občana Evropské unie či průkazu o pobytu občana Evropské unie; rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, prokazuje totožnost předložením pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie anebo průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie; občan třetí země prokazuje totožnost předložením průkazu o povolení k pobytu. Cizinec může svou totožnost dále prokázat předložením identifikačního průkazu vydaného Ministerstvem zahraničních věcí České republiky osobám požívajícím výsad a imunit podle mezinárodního práva. Cizinec svou totožnost může dále doložit průkazem o povolení k pobytu azylanta, průkazem k oprávnění pobytu osoby požívající doplňkové ochrany, průkazem žadatele o udělení azylu, průkazem o udělení mezinárodní ochrany.
Za cestovní doklad se pro účely zákona o pobytu cizinců považuje veřejná listina, která je jako cestovní doklad uznaná Českou republikou, průkaz totožnosti občana Evropské unie, cizinecký pas s územní platností do všech států světa, cestovní průkaz totožnosti, nebo cestovní doklad vydaný Českou republikou na základě mezinárodní smlouvy, náhradní cestovní doklad Evropské unie, seznam žáků cestujících na školní výlet v rámci Evropské unie, obsahuje-li fotografie žáků, kteří nejsou schopni se prokázat průkazem totožnosti obsahujícím fotografii, potvrzení členského státu Evropské unie, ve kterém má žák místo bydliště, že žák je oprávněn se do tohoto státu vrátit, a za předpokladu, že členský stát Evropské unie, ve kterém má žák místo bydliště, oznámil České republice, že má seznam žáků uznávat jako cestovní doklad. Dále lze za cestovní doklad pro účely zákona o pobytu cizinců uznat veřejnou listinu vydanou cizím státem za účelem cestování do zahraničí, pokud z hlediska jejího provedení a jazyka, v němž jsou uvedeny údaje, odpovídá mezinárodním zvyklostem, její územní platnost zahrnuje území a lze z ní zjistit údaje o státním občanství cizince, údaje o jeho totožnosti, fotografii držitele, údaj o době platnosti.
Totožností se dle ustanovení § 177 zákona č. 326/1999 Sb. rozumí prokázání jména, příjmení, dne, měsíce a roku narození a státního občanství nebo posledního trvalého bydliště mimo území. Pro účely vyhoštění lze prokázání totožnosti nahradit daktyloskopickými otisky, obrazovým záznamem cizince a údaji, které policie k cizinci zjistila. Cizinec může prokázat svou totožnost nebo další jím uváděné skutečnosti tím, že policii seznámí s informacemi včetně osobních údajů přístupnými pomocí elektronického komunikačního zařízení nebo uloženými na nosiči informací, které mu byly odňaty. Policie je oprávněna o takových informacích pořídit písemný nebo jiný záznam. Policie cizinci přístup k elektronickému komunikačnímu zařízení nebo nosiči informací neumožní, pokud by to ohrozilo účel řízení nebo vnitřní bezpečnost. O možnosti tohoto postupu policie cizince poučí nejpozději při přijetí cizince do zařízení pro zajištění cizinců. Pouze ve výjimečných případech se totožnost může ověřit např. i cestou zastupitelského úřadu dané země.
V případě, že osoba u sebe nemá doklad k prokázání totožnosti, lze prokazovat totožnost náhradním způsobem. Policie v tomto případě zjišťuje identitu osoby ověřováním údajů sdělených osobou na dotazy policisty. K ověřování pravdivosti údajů uvedených osobou využívá policie též průkazů či listin předložených osobou, jakož i informací vedených především v systému základních registrů na základě jí stanoveného oprávnění (§ 66 zákona č. 273/2008 Sb.) nebo v informačním systému cizinců, který policie provozuje v souladu s ustanovením § 158 zákona č. 326/1999 Sb. Pokud prověřovaná osoba bez dokladu totožnosti s policistou spolupracuje, dochází prvotně k ověřování jí sdělených údajů již na místě nastalé události.
Míra spolehlivosti informací umožňujících zjištění identity osoby, tedy především rozsah zjišťovaných osobních údajů a jejich charakter (např. jejich citlivost), které se policista za využití zákonem daného oprávnění k prokázání totožnosti osoby snaží dosáhnout, musí být přiměřená účelu zjišťování totožnosti (viz § 11 zákona č. 273/2008 Sb.), přičemž tento rozsah si stanovuje policista sám vždy dle konkrétní situace.
2. Základními právními normami, které se problematikou určování členské země příslušné k řízení ve věci žádosti o mezinárodní ochranu podanou cizincem, je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (tzv. „Dublinské nařízení“) a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013, o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) č. 604/2013. V českém právním řádu je problematika mezinárodní ochrany zakotvena v zákoně č. 325/1999 Sb. o azylu, v platném znění.
Policie České republiky je dle ustanovení § 167 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. oprávněna snímat daktyloskopické otisky a pořizovat obrazové záznamy mimo jiné i při zjišťováním totožnosti, plněním závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy nebo z přímo použitelného předpisu Evropské unie. Cizinec má dle ustanovení § 103 písm. k zákona č. 326/1999 Sb. povinnost strpět snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů prováděné podle tohoto zákona právě i v souvislosti se zjišťováním totožnosti, plněním závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy nebo z přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství a na požádání strpět snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů při podání žádosti o udělení víza a při ověřování totožnosti držitele víza.
Na základě výše uvedeného oprávnění, policisté sejmou daktyloskopické otisky cizince, které následně prověří v příslušném informačním systému EURODAC. V případě, že je v informačním systému EURODAC nalezena shoda, tedy je zřejmé, že cizinec již podal žádost o mezinárodní ochranu v jiném členském státě či ve více členských státech, je v dané věci postupováno v souladu s Dublinským nařízením, dle kterého je určen stát, který je příslušný k vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu podanou cizincem.
Daná problematika spadá do věcné gesce Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky. V takových případech je postupováno dle Nařízení Ministerstva vnitra č. 48/2016, o systému EURODAC a postupu při řešení dublinských případů, konkrétně dle části třetí.
3. Při výslechu cizince oproti občanům České republiky vzniká jazyková bariéra, kdy ve většině případů je zapotřebí zajistit tlumočníka, avšak žádná specifika výslechu migrantů, co se týká např. taktiky výslechu či jeho samotného průběhu neexistují. Je však nutné dbát např. na jiné kulturní prostředí, ze kterého osoby pochází (rozdílné zvyky a návyky). Každý výslech je veden v souladu s výše uvedenými zákony, nařízeními a Listinou základních práv a svobod stejně jako je tomu u ostatních osob.
kpt. Bc. Josef Urban
02.02.2023