Jaroslav Matějka, velitel Tábora nucených prací - Brod
Tábor nucených prací (dále jen TNP) Brod na Příbramsku nemá dlouhou historii, existoval necelý půlrok.
Historie tohoto tábora byla krátká, ale o to zajímavější tím, že jeho velitel Jaroslav Matějka byl odsouzen Státním soudem.
Narodil se v roce 1913 v Čachrově (okr. Klatovy). Pocházel z osmi dětí. Po vychození obecné školy absolvoval 3 třídy měšťanské školy ve Strážově, pak se vyučil strojním zámečníkem. V listopadu 1945 vstoupil k SNB, mimo jiné sloužil 15 měsíců v Jáchymově v hodnosti šstrážm. ve funkci trestního referenta. V srpnu 1950 byl přemístěn do TNP Příbram-Brod, kde byl jmenován velitelem tábora.
Služba u SNB ho však nenaplňovala, podle jeho vlastních slov byl „měkký“. ...byl jsem si vědom, jak jsem zklamal důvěru pracujícího lidu ČSR, jímž jsem byl postaven do řad příslušníků SNB, proto, abych důsledně hájil zájmy pracující třídy. Namísto toho jsem podlehl reakčním řečem některých chovanců TNP, s jejich politickými názory jsem souhlasil a došel jsem tak daleko, že jsem se těšil na okamžik, kdy společně s nimi budu vítat na našem území armádu USA.“ Jako velitel tábora se často opíjel, což neskrýval před příslušníky SNB ani před chovanci. Přes výstrahy nadřízených nezjednal ve svém chování nápravy, a proto byl k 1. 1. 1951 zbaven funkce velitele TNP Příbram-Brod a byl ustanoven do funkce zástupce velitele.
Ani po zbavení funkce velitele nepřestal s pitím a dne 8. 1. 1951 se opět opil a vzbuzoval pohoršení jak na veřejnosti, tak i v táboře. Ohrožoval chovance tábora ostře nabitou pistolí. Dokonce se nechal odzbrojit chovancem tábora. Když se Matějka druhého dne probral a uvědomil si činy, které v předešlých dnech způsobil, a fakt, že bude z SNB propuštěn a odsouzen, rozhodl se pro sebevraždu. Při rozhovoru s chovancem Vilimovským, se kterým se blíže znal od prosince 1950 z taneční zábavy v příbramské sokolovně, se mu svěřil se svým sebevražedným úmyslem. Vilimovský mu řekl, aby to nedělal, že existují jiné možnosti, jak se vyhnout trestu, například útěk za hranice.
Podle původního plánu měl Matějka překročit hranice v uniformě příslušníka SNB a za hranicemi přes sovětskou okupační zónu po úpravě stejnokroje a čepice se měl vydávat za sovětského vojína, který eskortuje civilní osobu. Matějka později přiznal, že se chtěl stát agentem CIC. „Měl jsem v úmyslupo překročení státních hranic státi se spolupracovníkem cizí zpravodajské služby...Chtěl jsem pracovat proti našemu lidově demokratickému řádu ve službách jako agentCIC.“ Ještě téhož dne 9. 1. 1951 se Matějka s Vilimovským rozjeli do Prahy. Matějka šel mezitím na ministerstvo národní bezpečnosti s úmyslem vytvořit alibi pro velitelství tábora a zjistit, zda je po nich vyhlášeno pátrání. Na ministerstvu ale oznámil svým nadřízeným provinění z předešlého dne a v podstatě upustil od svého původního úmyslu ilegálního přechodu hranic. Byl zde zadržen a večer téhož dne byl převezen k praporu do Příbrami.
Dne 26. 2. 1952 před senátem Nejvyššího soudu v Praze byl nad Jaroslavem Matějkou vyřknut definitivní trest. Rozsudkem č. j. To III 3/52 byl odsouzen pro trestný čin zběhnutí podle § 273 odstavce 1a, 2d trestního zákona ke třem letům odnětí svobody, dále pak zbavení čestných občanských práv na dobu tří let.
Mgr. František Bártík
20. 3. 2023