Žadatelka se domáhala informací

„ohledně postupu při ustanovení obhájce v přípravném řízení dle § 36 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu „Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.“ Prosím o sdělení, zda v rámci činnosti Policie České republiky existuje metodika (v jakékoliv formě) pro posuzování předpokladů, při nichž je na místě obrátit se na dozorového státního zástupce s podnětem na ustanovení obhájce dle § 36 odst. 2 trestního řádu.

V případě kladné odpovědi tímto zdvořile žádám o zaslání uvedeného.“

Policie České republiky poskytla žadatelce následující informace:

Policie České republiky nemá žádný interní akt řízení nebo metodický návod, který by speciálně upravoval postup policejního orgánu v souvislosti s uplatňováním ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 141/1961 Sb.“). V obecné rovině je právo na obhajobu upraveno ustanovením čl. 34 pokynu policejního prezidenta č. 103/2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení:

Čl. 34

Právo na obhajobu

(1) Policejní orgán je povinen v rámci prováděných úkonů plně respektovat právo obviněného na obhajobu, zejména pak v každé fázi řízení posuzovat, zda nenastal důvod nutné obhajoby a rovněž sledovat, zda důvody nutné obhajoby trvají; pokud pominou, neprodleně informovat soud, který obhájce ustanovil, a navrhnout mu, aby ustanovení zrušil.

(2) Obviněný musí být před každým výslechem nebo jiným procesním úkonem, jehož se účastní, poučen zejména o právu zvolit si obhájce nebo žádat jeho ustanoven a radit se s ním během úkonů prováděných policejním orgánem, žádat přítomnost obhájce při výslechu nebo jiných úkonech, a je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, i o právu na rozmluvu s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby. Poučení obviněného se doslovně poznamená do protokolu o úkonu, před nímž bylo poučení dáno. Obdobně musí být o právu zvolit si obhájce a právu radit se s ním poučen podezřelý, který byl zadržen, a zmocněnec stíhané právnické osoby.

Práva na obhajobu se obecně týká také čl. 36 téhož pokynu policejního prezidenta:

Čl. 36

Postup po zadržení

(1) Zadržení obviněného i osoby podezřelé policejní orgán bezodkladně ohlásí státnímu zástupci, kterého současně informuje o stavu věci a o zamýšlených úkonech, a projedná s ním i další postup, zejména předložení podnětu na podání návrhu na vzetí do vazby, pokud policejní orgán návrh na takový úkon pro trvající důvody vazby hodlá učinit.

(2) Zadrženého podezřelého policejní orgán seznámí se skutkovými okolnostmi, pro které je podezřelý, a důvody zadržení, rovněž ho poučí o právu zvolit si obhájce, radit se s ním již v průběhu zadržení a žádat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu. Ke zvolení obhájce stanoví zadrženému přiměřenou lhůtu nejdéle v hodinách a poskytne mu součinnost, tak aby se zadržený mohl s obhájcem spojit pomocí telefonu, případně si obhájce vybrat podle telefonního seznamu nebo seznamu advokátů. Bez přítomnosti obhájce policejní orgán zadrženého vyslechne, jestliže zadržený volbu obhájce odmítl nebo lhůta ke zvolení obhájce uplynula marně anebo pokud se obhájce v přiměřené lhůtě k výslechu nedostavil nebo je nedosažitelný.

(3) Zadržená osoba musí být neprodleně poučena o svých právech dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU a toto poučení musí obdržet i v písemné podobě. Musí jí být dána možnost si toto poučení přečíst a ponechat si je u sebe po celou dobu, kdy je zbavena svobody. Písemné poučení o právech musí být sepsané v jazyce, kterému zadržená osoba rozumí; není-li písemné poučení o právech v příslušném jazyce k dispozici, musí být o svých právech poučena ústně v jazyce, kterému rozumí, a písemné vyhotovení poučení o právech v jazyce, kterému rozumí, se jí poskytne bez zbytečného odkladu.

(4) Jde-li o zadržení podezřelého bez předchozího souhlasu státního zástupce, policejní orgán provede jeho výslech a další úkony potřebné zejména k tomu, aby potvrdil nebo rozptýlil podezření směřující proti zadrženému. Pokud je podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou, propustí policejní orgán osobu na svobodu. Nachází-li se zadržená osoba v policejní cele nebo je z jakéhokoli důvodu v moci jiného policejního orgánu než toho, který vede trestní řízení, vydá příslušný policejní orgán písemný pokyn k propuštění a doručí jej tomu, v jehož moci se zadržená osoba nalézá. Policejní orgán postupuje stejně i v případě, že mu dozorující státní zástupce vydá pokyn ústně nebo telefonicky. Pokud je to možné, zajistí policejní orgán pokyn státního zástupce v písemné podobě a sám jej nevydává. Datum a čas skutečného propuštění osoby ze zadržení zaznamenává policejní orgán do protokolu. Pokud se podezření potvrdí, zahájí příslušný policejní orgán trestní stíhání a pokračuje ve vyšetřování. Podkladové materiály potřebné pro rozhodnutí o zadržení předloží ve lhůtě 48 hodin od zadržení s dostatečným předstihem státnímu zástupci s podnětem k podání návrhu na vzetí obviněného do vazby tak, aby státní zástupce do skončení této lhůty mohl věc v potřebném rozsahu prostudovat a návrh na vzetí obviněného do vazby doručit soudu, nebo vydat svůj příkaz k propuštění ze zadržení.

(5) Po dobu, kdy jsou se zadrženým prováděny procesní úkony, je prováděna jeho ostraha, která trvá i v době mimo konání procesních úkonů. V tuto dobu je zadržený zpravidla umístěn v policejní cele. Jsou-li pro to dány podmínky, může příslušný vedoucí pracovník na základě pokynu státního zástupce vydat rozhodnutí o eskortě zadrženého obviněného přímo k určenému soudci k rozhodnutí o vzetí do vazby bez umístění v cele. Nebyla-li zadržená osoba eskortována přímo k soudci k rozhodnutí o vazbě, určuje čas a místo eskorty příslušný soudce pokynem adresovaným orgánu pověřenému výkonem ostrahy, který zajišťuje i eskortu zadrženého k určenému soudci a do místa výkonu vazby.

(6) Ve lhůtě 24 hodin pro rozhodnutí soudu o návrhu státního zástupce na vzetí obviněného do vazby lze úkony za účasti zadržené osoby, které by mohly zasáhnout do času, v němž by zadržená osoba měla být eskortována k soudci, provádět jen s vědomím soudce.

Policejní orgány Policie České republiky vždy postupují v souladu s ustanovením § 36 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., to znamená, že vznikne-li pochybnost o způsobilosti obviněného náležitě se hájit vzhledem k jeho tělesné nebo duševní vadě, obviněný je vždy podroben znaleckému zkoumání a v souladu s jeho výsledkem policejní orgán podá žádost o ustanovení obhájce příslušnému státnímu zástupci.   

Vzhledem k tomu, že interní akt řízení nebo metodický návod speciálně upravující postup policejního orgánu Policie České republiky v souvislosti s uplatňováním ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., jenž byl předmětem žadatelčina zájmu, neexistuje, povinný subjekt ho nemohl žadatelce poskytnout.  

PhDr. Jiří Vokuš, 13. května 2024