ve svém obvodu co možno důkladnou místní a osobní znalost, neb tím se mu značně usnadní plnění služebních povinností.“
Předmětem zájmu community policing jsou následky, které kriminalita způsobuje, vzniklé škody a potenciální hrozby.
Je to souhrn takových policejních přístupů, které dokáží identifikovat a pojmenovat řadu problémů v oblasti veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. V návaznosti na označení jevů, pak policie navrhne možnosti opatření jevů a to nejen vlastních, tedy policejních, ale i takových, na kterých se bude podílet široká veřejnost. Na základě komunikace mezi policií i veřejností, vznikne řada aktivit, které jsou zaměřené především na odstraňování příčin těchto problémů. Policie tak předchází kriminalitě tím, že navrhuje na základě svých znalostí a zkušeností taková opatření, která jí zamezí už při jejím vzniku.
Pojem, jak je zřejmé, nemá ani jednotnou definici, ani jednotný obsah a může se stát, že si pod ním každý zasvěcenec představí něco trochu jiného. Někoho ihned napadne „Aha, tedy prevence!“, jiného „To je obchůzkář, který zná svůj okrsek a lidi v něm …“. Je to tím, že je to spíš filozofie než taktika nebo nějaký specifický přístup. Preventivní aktivity jsou stejnoměrně delegovány na každého policistu v rámci jeho běžných služebních povinností.
Stavebním kamenem se stala obchůzková služba, a to policejní inspektor v okrsku. Záměrem je, aby v lokalitě identifikoval klíčové partnery, navázal s nimi kontakt, inicioval vzájemná jednání a na nich prezentoval své poznatky o místní bezpečnostní situaci.
Policista umí komunikovat a správně jednat se zločincem, protože je k tomu vyškolen, zatímco s běžným bezúhonným občanem ne. Bezúhonný občan, jelikož přestal policisty potkávat, přestal mít přehled o tom, co vlastně dělají. Občan ví, že má policii, která ho chrání před těmi největšími a nejnebezpečnějšími zločinci a je mu zřejmé, že koná záslužnou činnost, ale všechno to ví jen z doslechu. Policista je pokaždé v roli, která není vděčná ani příjemná a málokdy z ní pro občana plyne něco pozitivního. Setkání policie a bezúhonného občana se tím redukuje pouze na problémové kontakty.
Skutečná veřejná bezpečnost a veřejný pořádek totiž nastávají ve chvíli, kdy se cítíte bezpečně tam, kde žijete. A to také může být jediným měřítkem úspěšnosti policie v této oblasti. Občané přestali vnímat kriminalitu jako problém, který se jich také týká.
Policisté vykročili na téměř zapomenutou cestu, která vede vstříc občanům a současně si chtějí udržet vysokou odbornost, která je nezbytná. Chtějí znovu získat ztracenou důvěru a probudit v lidech spící ochotu podílet se na věcech veřejného pořádku. Smyslem je předcházet trestné činnosti, navrhovat vhodná opatření, identifikovat problémy a delegovat zodpovědnost na co nejširší občanskou veřejnost.
Pěší hlídky policistů považují občané za jedno z nejdůležitějších preventivních opatření. Občané chtějí být systematicky informováni o bezpečnostní situaci ve městě a opatřeních, která samospráva přijímá pro její zlepšení.
Projekt Zavádění prvků community policing do praxe Policie ČR je v současné době v realizační fázi.
(text byl převzat z materiálů o community policing OPK MV autor : Mgr.Michaela Veselá)