Kriminalistická mechanoskopická expertiza se zabývá identifikací, způsobem použití a mechanismem působení nástrojů a jiných podobných předmětů z hlediska kriminalistiky. Je postavena na vědeckých znalostech mechaniky, fyziky a prakticky ověřených poznatcích konstrukce a funkce nástrojů a nářadí. Používá speciální kriminalistické metody včetně pozorování, měření, popisování, srovnávání a experimentování.

Typickým objektem mechanoskopického zkoumání jsou pachatelem použité nástroje a stopy nástrojů vzniklé při vyšetřované trestné činnosti. Zkoumány jsou též poškozené mechanické zábranné systémy (bezpečnostní dveře, zámkové systémy, mechanické zámky a autozámky), bezpečnostní úschovné objekty (mechanicky narušené trezory, sejfy, ohnivzdorné skříně, zámky všech druhů). Podle stejných zásad a obdobnými pracovními postupy i prostředky se provádí srovnávání různých oddělených částí předmětů a nástrojů, mechanicky poškozených krycích skel automobilů, zkoumání narušených přístrojů z havarovaných dopravních prostředků, plomb, pečetí, pečetních a jiných uzávěrů, textilií, rozbitých skel z místa trestného činu, poškozených kovových i dřevěných předmětů se stopami nejrůznějších nástrojů apod.

Mechanoskopie

Počátky rozvoje mechanoskopické expertizy se datují  již od konce 20. let minulého století na četnické stanici v Teplicích-Šenově v severních Čechách. Zakladatelem této světově uznávané vědecké metody byl strážmistr četnictva Ladislav Havlíček.

V současné době byl dokončen vývoj systému MECHOS, což je centrální databáze mechanoskopických stop vedená v Kriminalistickém ústavu Praha.

Kriminalistická defektoskopická a metalografická expertiza pro potřeby objasňování trestní věci zjišťuje, zkoumá a určuje místo, rozsah, příčinu a průběh poškození a porušení kovových a nekovových materiálů, předmětů, částí strojů, zařízení, jejich vlastnosti a funkce. U kovových materiálů se zkoumá jejich vnitřní stavba za účelem zjištění způsobu mechanického a tepelného zpracování. U odstraněných a pozměněných znaků se zkoumá jejich stav, provedení a stopy předchozího označení.

Komparační mikroskop

V rámci řešení výzkumného úkolu byl sledován vliv výbušnin na strukturu a vlastnosti konstrukčních materiálů.

V dalším úkolu byly sumarizovány postupy používané při identifikaci nečitelných, pozměněných a odstraněných znaků (symbolů a čísel) vyražených do kovových materiálů.

Trasologický otisk stopy

1. pohybu lidí a zvířat (stopy obuvi, bosých nohou a stopy končetin zvířat),

2. kol vozidel nekolejové dopravy,

3. rukavic, oděvních svršků a otisků částí těl lidských (uši, rty, zuby apod.) nebo zvířecích,

4. otisky a vtisky různých předmětů (prostorově ohraničených objektů), stopy jejich pohybu, nejsou-li objektem daktyloskopického, balistického či mechanoskopického zkoumání.

Pro trasologické sbírky vzorů otisků podešví a stop jimi vytvořených a zajištěných na místech trestných činů byl v Kriminalistickém ústavu Praha vyvinut trasologický identifikační systém TRASIS, jehož 5. verze je centrálně zaváděna do praxe.

Kriminalistická elektrotechnická expertiza se zabývá zkoumáním elektrotechnických zařízení, předmětů, strojů, přístrojů a instalací, u kterých lze předpokládat přímý vztah k trestné činnosti, případně k objasnění páchané trestné činnosti. Elektrotechnická expertiza významně napomáhá při objasňování příčin požárů, výbuchů, průmyslových havárií a smrtelných úrazů, ke kterým došlo v souvislosti s poruchami nebo provozem elektrických rozvodů a zařízení. Objektivní stanovení příčin těchto událostí je nezbytné pro stanovení konkrétní trestní odpovědnosti osob v případě nedbalosti nebo pro prokázání úmyslného jednání pachatele.

Prasklá žárovka z místa autonehody

Při vyšetřování příčin požárů a výbuchů hořlavých plynů, par a prachů elektrotechnická expertiza zkoumá stav elektrických rozvodů a zařízení ve vztahu k možnosti iniciovat požár nebo výbuch a příčiny vzniku poruch, které událost způsobily. U smrtelných úrazů elektrickým proudem se zabývá stavem elektrického zařízení, které způsobilo úraz, a příčinami z hlediska porušení bezpečnostních požadavků technických norem a předpisů.

Elektrotechnická expertiza se zabývá i zkoumáním elektrických iniciačních okruhů nástražných výbušných a zápalných systémů, kdy vyhodnocuje použité konstrukční prvky, jejich zapojení a u nevybuchlých systémů i jejich funkčnost.

Samostatnou problematiku tvoří zkoumání žárovek dopravních prostředků a stanovení, zda-li v okamžiku jejich poškození při dopravní nehodě svítily či nikoliv, kde jsou využívány zobrazovací a analytické možnosti elektronové mikroskopie na oddělení fyzikální chemie.

V souvislosti s rozšířením využívání elektronických zařízení pro páchání trestné činnosti se elektrotechnická expertiza též zabývá v součinnosti s odvětvím počítačové expertizy vyhodnocováním dodatečně instalovaných elektrotechnických zařízení na bankomatech, která pachatelům mohou sloužit k získání identifikačních znaků platebních karet z jejich magnetického proužku a PIN kódů příslušného k platební kartě.

Počátky elektrotechnické expertizy v Kriminalistickém ústavu Praha lze datovat od roku 1961, kdy oddělení požární chemie navázalo externí spolupráci s pracovníkem Elektrotechnického zkušebního ústavu v Praze Tróji panem Zbyňkem Urbanem. Ten později v listopadu roku 1965 nastoupil na toto oddělení Kriminalistického ústavu a začal budovat pracoviště elektrotechnické expertizy Kriminalistického ústavu a od roku 1977 i nově vzniklých OKTE správ krajů, nejdříve v Brně a Bratislavě. Proces rozšiřování elektrotechnické expertizy na krajská pracoviště byl dokončen v roce 1989 obsazením pracoviště OKTE Správy Středočeského kraje.

V současné době sice nepatří elektrotechnická expertiza k nosným odvětvím znalecké činnosti Kriminalistického ústavu Praha, nicméně je nepostradatelná při požadavcích na komplexní zkoumání a to nejen v souvislosti s objasňováním příčin požárů, výbuchů a havárií, ale třeba i s hydroponním pěstováním konopí v uzavřených objektech.

Kriminalistická balistika jako interdisciplinární věda se zabývá mechanismem výstřelu, pohybem střely v hlavni zbraně, dráhou střely při letu na cíl a účinky střely v cíli. Objekty zkoumání kriminalistické balistiky jsou střelné zbraně, jejichž pomocí lze dopravit střelu na cíl. Druhou skupinu tvoří střelivo (náboje) všech druhů a jeho jednotlivé části, především vystřelené střely a nábojnice. Třetí skupinu tvoří předměty zasažené střelou a povýstřelové zplodiny.

Mezi základní otázky patří ztotožnění zbraně, kterou na místě události pachatel použil ke střelbě - tzv. individuální identifikace, založená na axiomu, že součástky zbraně, které jsou při výstřelu v kontaktu se střelou a nábojnicí, zanechávají na jejich povrchu markanty, které jsou jednoznačným odrazem mikronerovnosti kontaktovaného povrchu.

Komparace nábojnice

 Zkoumání střelných zbraní a střeliva patřilo k základním expertizním úkonům již za první republiky. Protože vychází při identifikaci zbraně z mechanoskopických stop, vzniklých na povrchu střel a nábojnic při výstřelu, byla kriminalistická balistika po mnoho let provozována v oddělení mechanoskopie a trasologie Kriminalistického ústavu Praha. Posléze toto oddělení zahrnovalo ještě defektoskopii a elektrotechniku.

Začátek profilování samostatné odbornosti spadá do 60. let a je svázáno s příchodem specialistů na konstrukci zbraní a střeliva - Přemysla Lišky, Otty Hudrlíka a Oldřicha Husáka. Od roku 1988 pracovala v rámci oddělení odborná skupina balistiky, jejíž vedoucí Bohumil Planka dostal za úkol personálně i organizačně připravit vznik desetičlenného oddělení balistiky. Samostatně vyčleněné oddělení balistických expertiz vzniklo při reorganizaci Kriminalistického ústavu Praha v roce 1995.

Celou dobu existence balistického zkoumání v KÚP charakterizuje úsilí pracovníků zdokonalovat metody zkoumání a vymýšlet nové přístroje. Z 60. let pochází Koubíkův střelofot, který se dostal do expertizní praxe i některých okolních států (Polsko, Německo, Maďarsko). Plankova pneumatická balistická zbraň posloužila v 80. letech k výzkumu kinematiky deformace střel v cíli a ke vzniku metody určování vzdálenosti střelby hodnocením terminálního stavu střely, kterou dnes používají i zahraniční balistici. Podobně je expertní balistický identifikační systém EBIS (počítačový program Pácala a Planky  z 90. let pro typování zbraně podle stop na střelách a nábojnicích) používán nejen v KÚP, ale také ve Španělsku a Řecku.

Jmenovat lze i další vynálezy, výzkumné úkoly a zlepšovací návrhy. Patří k nim například Liškovo kritérium ranivého účinku střel (80. léta), Husákova univerzální lafeta pro upínání zbraní při zkušební střelbě (80. léta), studie zaměřená na identifikaci hladkých hlavní brokovnic (Husák, Planka 80. léta), přístroj pro měření odporu spouště MOS (Planka, Kmječ, 90. léta), adaptér pro zařízení Trigger Meter, umožňující opakovatelné měření průběhu odporu spouště MOS-II (Planka, Vávra 2001), Fenclova identifikační a archivační databáze nábojů (2000), a vyjmenovat bychom mohli mnoho dalších, z posledních novinek třeba digitální střelofot- BallScan od firmy LIM. Ačkoliv obrazový záznam povrchu střely rozhodně usnadňuje komparaci a archivaci předmětů doličných, je to nakonec lidské oko, které určí, zda se jedná o shodu, či nikoliv.

Kriminalistická grafická expertiza je souhrnný název pro expertizu ručního písma, expertizu písma psacích strojů, technické zkoumání dokladů a písemností, včetně zkoumání cenin.

Hlavním úkolem expertizy písma psacích strojů je individuální identifikace určitého psacího stroje, který byl použit k napsání určitých písemností. Technická expertiza písemností se zabývá rozsáhlou škálou expertizních činností. Konkrétně jde například o zkoumání použitých psacích prostředků, jehož cílem je určení, jaký druh byl v daném případě použit - zda kuličkové pero, grafitová tužka, pero, popisovač nebo  kopírovací papír a podobně. Expertiza pravosti platidel a cenin se zabývá především zkoumáním pravosti platidel, bankovek i mincí v kterékoliv měně, pravosti cenin jako jsou akcie, obligace, kolky, losy, různé peněžní poukázky apod. Expertiza zahrnuje také určování způsobů padělání nebo pozměnění jak platidel, tak i cenin a zkoumání použitých rozmnožovacích technik a materiálů.

Expertiza pravosti dokladů

Expertiza ručního písma zkoumá veškeré sporné ručně psané projevy (tj. souvislé nebo izolované texty, číslice, podpisy, parafy apod.) za účelem identifikace jejich pisatele (případně padělatele). Identifikace pisatele je u kurzívního písma (a číslic) založena na individuální odchylce každého jedince od stávající písařské normy, u ostatních druhů písemných projevů, které nepodléhají závazné normě (např. perličkové písmo, hůlkové písmo, podpisy, parafy) je pak identifikace pisatele založena na podrobné analýze relativně stabilizovaných markantů rukopisu vycházejících z dynamických stereotypů, které jsou ve vzájemné kombinaci pro konkrétní osobu jedinečné.

Sporný i srovnávací materiál se nejprve podrobí důkladné analýze z hlediska grafometrických veličin písma i z hlediska způsobu tvoření jednotlivých písmen, a po následné syntéze všech porovnatelných znaků a hledisek se stanovuje závěr podle toho, které znaky převažují - zda shodné a podobné, nebo rozdílné a odlišné. U zkoumání pravosti podpisů je expertiza založena zejména na základní premise, že "žádná osoba se nikdy nepodepíše dvakrát po sobě zcela shodným způsobem".

O to je zkoumání ručního písma složitější než třeba balistika, mechanoskopie nebo trasologie, neboť expert na ruční písmo nemůže hledat jako v podobných kriminalistických disciplínách detailní shodu, ale je nucen vyhledávat shody v rámci přirozené variability pisatele. Pokud totiž najde u dvou porovnávaných podpisů (nebo i textů) naprosto detailní shodu, jedná se minimálně v jednom případě o padělek.

Historie pokusů o využití ručního písma pro identifikační účely je velmi stará. Z historických pramenů je patrné, že takové případy nastávaly od samotného vzniku písma jako jedné z forem vzájemného dorozumívání osob mezi sebou. Z oblasti střední Evropy je například známo využívání zkušených písařů jako odborníků, kteří se měli v soudním řízení vyjádřit k pravosti různých písemností především smluv, závětí nebo i pečetí apod. Základní moderní práce o problematice využívání ručního písma k identifikačním účelům pocházejí z první poloviny 20. století a poznatky v nich uvedené jsou neustále doplňovány a rozpracovávány na základě různých výzkumů, pokusů či výzkumných experimentů.

Novodobé české ruční písmo (kurzíva) je tvarově normalizováno, což znamená, že jsou závazně stanoveny tvary, velikostní poměry, sklony a navazování jednotlivých písmen mezi sebou. Norma obsahuje 24 písmen malé abecedy a 23 písmen velké abecedy a do současné doby prošla určitými změnami směrem k jejich konstrukčnímu zjednodušení (např. vypuštěním zdobných počátečních či koncových adjustací, typických pro starou písařskou normu 30. let apod.).

Pro kriminalistické zkoumání ručního písma byla dříve používána s větším či menším opodstatněním různá označení, jako je soudní expertiza písma, písmoznalecké zkoumání, grafognostika, grafometrie, skriptologie, mnohdy i grafologie, identifikace grafognostická, kriminalistická identifikace písma, kriminální grafologie, soudní grafologie, grafosynkritická analýza apod. Tyto názvy však přesně nevystihují současnou podstatu a specifičnost této kriminalistické disciplíny. Dnes je pro tento druh zkoumání používáno označení "Expertiza ručního písma" nebo "zkoumání v oboru písmoznalectví - odvětví ruční písmo" (druhý název bez dodatku "ruční písmo" je totiž souhrnné označení jak pro zkoumání ručního písma, tak pro zkoumání písma psacích strojů, které je v současnosti s rozmachem elektrografického a inkoustového tisku spíše na ústupu). Expertiza ručního písma se přitom ještě dnes nesprávně (a často) zaměňuje s grafologií, jejímž úkolem je zjišťovat psychologický profil pisatele (někdy se grafologii také říká "psychologie písma"). 

S vývojem společenských a majetkoprávních vztahů po r. 1989 (restituce, privatizace, převody peněz, nemovitostí apod.) a s raketovým vývojem barevné reprodukční tiskové techniky jsou přitom kriminalisté nuceni čelit novým a velmi důmyslným formám trestné činnosti v oblasti padělání. Je to zcela diametrální rozdíl oproti minulému režimu, kdy se nejčastěji posuzovaly anonymní písemné materiály osočující adresáty, které byly klasifikovány jako urážky nebo pomluvy. Nároky na zkoumání sofistikovaných tzv. technických padělků podpisů, razítek, kolků, různých ochranných známek, dokladů apod. proto sebou přinesly potřebu co nejlepšího technického vybavení na odhalování nových padělatelských praktik.

Ke zkoumání objektivizace znaku písma zejména u podpisů se využívá systém LUCIA DI s programem Signature, který umožňuje přesné měření obrazu snímaného pomocí digitální kamery s vysokým rozlišením. Nedávno instalovaný videospektrální komparátor DOCUCENTER Expert (pracující v různých vlnových délkách světelného spektra) umožňuje přesnou dokumentaci nalezených ochranných znaků přímo v jednotlivých výstupech. Navíc slouží i jako databáze již dříve zkoumaných materiálů, kterou lze s úspěchem využívat pro další zkoumání obdobných materiálů, a to za stejných, při původním zkoumání nastavených, parametrů a podmínek

V rámci ověřování pravosti platidel a cenin se v současné době v Kriminalistickém ústavu Praha zkoumají zejména papírová platidla a mince, platební karty, šeky, kolky, poštovní známky, dálniční nálepky, cenné poukázky apod. U zkoumaných objektů se určuje nejen jejich pravost, popřípadě prekluze, ale i způsoby výroby, použité materiály a zařízení. Výsledkem zkoumání je kompletní analýza předkládaných materiálů.

Experti Kriminalistického ústavu Praha se podíleli na zkoumání tzv. "zvacích dopisů" z r.1968, ověření pravosti rukopisu neznámé Haškovy povídky (Jiří Straka), zpracovávání anonymních výhružných, bombových či vyděračských dopisů na známé nebo neznámé osobnosti. Dále se v KÚP zjišťují prameny úniků informací za pomoci technického zkoumání, jako například tajné zprávy, smlouvy, interní firemní informace a jiné.